Kauza Pražáková, zaměstnání Ludmily Pražákové, Bílá Labuť Verified

Kauza Pražáková, zaměstnání Ludmily Pražákové, Bílá Labuť

„Když měla Liduška přijít na svět, dávali mi lékaři na vybranou,“ začíná své vzpomínky paní Eleonora Pražáková, statečná žena nelehkého životního osudu. „Pokud se dítě narodí, tak oslepnu. Měla jsem totiž špatnou sítnici… Jednoznačně jsem se rozhodla pro dítě.
Varování lékařů se splnilo a po porodu jsem skutečně přestala vidět. Další vyšetření jen potvrdilo, že se jedná o stav trvalý Byl to vlastně dvojnásobný tlak – naučit se žít bez zraku a naučit se starat o dítě. Bylo to kruté, kolikrát jsem lila vodu na sunar a opařila si při tom ruce. Ale říkala jsem si, že se nesmím vzdát!
Zdánlivá bezvýchodnost se zlepšovala s tím, jak dcerka rostla. Nejenže mě těšilo, jak roste a prospívá, jak je Liduška čiperná. Děcko si i v raném věku dokáže uvědomit, že maminka nevidí… Držela jsem ji za ručičku a ona nás vedla, chodily jsme spolu takhle i nakupovat.
Liduška vychodila základní školu a šla se učit na prodavačku. Pracovala v obchodním domě Bílá labuť. Byly jsme na sebe hodně citově vázané. Ani v pubertě se mně neodcizila, se vším se mi svěřovala, jako nějaké své starší kamarádce.
Povahově byla Liduška klidná, mírná, takový dobrák. Stačilo, aby jenom někdo hlesnul, že potřebuje pomoc, a ona by se přetrhla ochotou. Byla hodně společenská, ale spíš ten typ, co se směje a baví s ostatními. Nestála o to, aby se všechno točilo kolem ní, ráda byla součástí dobré party.
Jestli měla plány do života? To víte, že jo. Chtěla se vdát, mít dvě děti, ale taky mi říkala: ,Mami, dokud budu moci, tak tě neopustím!’ V zaměstnání byla spokojená, oni byli spokojeni s ní, uvažovali, že by se z ní jednou stala vedoucí. Taky zákazníci si ji moc pochvalovali.

Další operativní šetření směřovalo mezi obyvatele domu v Rybalkově ulici, kde došlo k vraždě – především šlo o získání svědků, kteří by pomohli zpřesnit dobu činu nebo zmínit nějakou podezřelou okolnost. Informační pátrání probíhalo také mezi zaměstnanci obchodního domu Bílá labuť.

Otec obviněného: „Syn Jaroslav je pěkný hajzl, doma mi pořád dělal binec, hádal se se mnou a vyhrožoval mi, že mě zabije. Už před rokem jsem ho proto nechal soudně vystěhovat, ale Jaroslav to nebere vážně… Ten den, co se stala vražda, bral v zaměstnání výplatu. Domů přišel opilý, ale to on chodí pořád.
Vím, že se mi Jaroslav v září nebo říjnu 1984 svěřoval, že má v úmyslu chodit s nějakou slušnou dívkou. Taky říkal, že dělá prodavačku v Bílé Labuti. Že tam dělá na směny a večer se vrací kolem 22. hodiny. Dále syn hovořil, že je to pěkná holka, ale že s ním nechce chodit.“
(K této nesporně zajímavé informaci podal Kadlec vysvětlující komentář: „Nojo, fotrovy ánunky! To přece nemůžete brát vážně. Fotr se mě chce zbavit a udělá všechno proto, aby mě dostal co nejdýl do kriminálu!“

Zdroj, odkazy:

https://www.databazeknih.cz